Leden 2011

Sebelítost je mi dobře známá

24. ledna 2011 v 21:47 | Bex |  Nezadržitelná vlna slovního projevu
scream
Má hlava zeje prázdnotou. Mým tělem cloumají emoce měnící svou podobu (pokud tedy emoce vůbec nějakou podobu má) krutopřísnou rychlostí. Před půldruhou hodinou jsem ještě seděla na zašlé autobusové sedačce, vedle neuvěřitelně se zmítající paní, která byla zjevně nesvá z mé přítomnosti v její bezprostřední blízkosti, nebo možná ze sluchátek vedoucí k vnitřnímu uchu mé hlavy. Její těkavé a neobvykle rychlé pohyby jsem po chvíli přestala vnímat, co však neuniklo mé pozornosti (po pravdě mé pozornosti by to uniklo velice dobře, poněvadž se nerada dívám na lidi kolem sebe, nýbrž mé čichové ústrojí zareagovalo okamžitě) byly dva mladíci sedící po mé pravici, kteří si jakoby nic předávali průhledné balíčky s obsahem více než nelegálním. Chvíli jsem měla silné nutkání pár kytiček odkoupit, avšak strach z možné zbraně sídlící na dně babčiny kabelky, kterou přede mnou stále tak pevně objímala oběma pažemi, mi to nakonec nedovolil. Škoda.

To, co ale chci vykřičet do světa, je fakt, že jsem v ten moment byla neuvěřitelně šťastná. Nebo možná nebyla, každopádně ten pocit zaplavoval moje tělo, jako by to udělala ona zmiňovaná ehmdroga. A teď pro změnu sedím na zašlé židli ve svém pokoji, z televize poslouchám díl Hanči Montanči a psychicky mi je velice bídně. Další důvod, proč jsem o ten gram měla usilovat. Sakra!

Tak trochu jsem dneska myslela na vás. Kdybych však věděla, že za necelých 12 hodin upadnu do dobře známého stavu úzkosti, pěkně bych se na vás vykašlala a ten free lay s Rachel Weisz nedělala. Ale couž.. Snad nemusím připomínat, kam si o něm máte napsat, a že by bylo velmi vhodné uvést zdroj, nevydávat ho za svůj a podobné kecy, co mi teď nepředávají na náladě. 

Venku z města

24. ledna 2011 v 21:31 | Bex |  Fotogalerie
Kdo by to byl řekl, že holka z města, co má bowling pár metrů od baráku pojede shazovat kuželky do padesát kilometrů vzdálené lokace. Slovo lokace používám záměrně, z jistého důvodu je pro mě jakékoli jiné místo, co nemá nic společného s Prahou, zapadákovem. Ano, jsem rozmazlená a zhýčkaná. A ano, pravděpodobně jsem i namyšlená a městsky zkažená. Ale je to tak a nikdo s tím nic neudělá. 
Zpět k věci. Do Loun jsem byla pozvaná svou drahou sestřenicí, sídlící ob vesnici vedle vesnice sousedící s vesnicí, co sousedí s Louny. Původně to měl být velký turnaj mezi třemi týmy, z nichž jeden byl složen ze mně a mé matky. To se pochopitelně nekonalo, takže hrál každý sám za sebe, každý pěkně mizerně a většinou do žlábku. Stejně to bylo fajn.

Druhý den, po těžkém alkoholovém dýchánku, se naše hlavy provětraly na nedalekém kopci (tak to bohužel prezentovala drahá K., já bych si to tak nazvat nedovolila), z něhož vám nabízím ochutnávku svých neuměleckých fotografií.

Bex © 2011 | http://barley-sugar.blog.cz/

Podělím se s vámi o kousek své nudy

13. ledna 2011 v 23:20 | Bex |  Fotogalerie
Nemám co dělat, všechno mě nudí a nic mě nebaví.
Všechno mi přijde ujetý, nudný a bez vkusu. Až na oblečení, co nosí Whitney v The Hills. To je vkusný až moc. Kromě toho už měsíc žiju v neskutečně nudnym stereotypu, ze kterého mě nedokáže vytrhnout nic. Bohužel ani dny strávené s J. Vážně si je nedovoluji nazvat nudnými, vyhovující slovo je spíše.. předvídatelné. Gaučing, ležing a zapnutá bedna, brambůrky, zmrzlina, pečený kuře. Hmm.. 

Nicméně, neházím flintu do žita (netuším proč, ale napsala jsem flétnu.. sbohem lidová slovesnosti, cos kdysi bývala vítána v mé hlavě!), jednak proto, že žádnou nemám (kdežto flétnu jo!), druhak proto, že žito bych tu taky dost špatně hledala, a třeťak doufám, že mě z mučivého, trýznivého volného času vytrhne autoškola, která si na mně od příštího týdnu pěkně smlsne. 

Jo. A abych nezapomněla. Dneska jsem se zabavila tvorbou free layoutu, který se vám dost možná nebude líbit, ale radši si to asi nechte pro sebe.

Zvracím, zvracíš, zvracíme

3. ledna 2011 v 15:55 | Bex |  Nezadržitelná vlna slovního projevu
lahve
Já spíš zdravím, než zvracím, leč nemám co. Nebo spíš proč, jelikož jsem abstinent. Haha, ty co mě znají, vědí, jak vtipné to bylo. Ne ale vážně, tenhle silvestr byl na můj vkus až moc poklidný. Nejdříve zábavný, poté až moc emocionální a nakonec krajně nijaký, řekla bych. Což ale neznamená, že bych nebyla spokojená. 
Myslím, že úsloví Jak na nový rok, tak po celý rok má někde chybu. J. celej den problil (je to k vzteku, když děláte na silvestra řidiče, pak si dáte skleničku a druhej den blijete jak amina), já ho chvílema opečovávala, chvílema jsem spala a taky dost jedla. J. nejedl nic. Až teda večer, docela odhodlání. 

A jaký jste měli silvestr vy? Doufám, že ne moc akční, třeba bych vám mohla začít závidět. Což není hezké. Tududum. JO! A taky nevím, jestli to sem patří, ale nechce se mi začínat novej článek. Včera jsem měla náladu pod psa, to se podepsalo na ne příliš vydařenym rozhovoru s mužem a celá ta věc mě vedla k napsání povídky. Je to trapné, otřepané a vlastně celé autobiografické, takže mám docela obavy vám to sem dát. Chápejte, abyste se mi pak moc netlemili. Chá..